And so Lion fell love with the Lamb - Články

Kam na školu a do tanečních

Mon, 21 Sep 2009 13:22:28 +0200

Nevracím se, jen se potřebuju zaptat na dvě vci..platí to spíš pro lidi cojsou z prahy.

1.Kam jdete na školu anebo kde jste na škole ted.popřípadě,kam by jste chtěli jít na školu.

2.A druhá...Jdete do tanečních.a kam??

je to pro mě důležitý...tak prosím odpovězte mi.

the end

Tue, 08 Sep 2009 19:29:52 +0200

Ahojky lásky asi už jste to po tý dlouhý pauze pounali ale končím.Jako není to na pořád, ale teď nemám moc času a ani čas.Škola mě ždímá jako mokrou houbu.

Konec prozatím

Tue, 08 Sep 2009 19:29:32 +0200

Ahojky lásky asi už jste to po tý dlouhý pauze pounali ale končím.Jako není to na pořád, ale teď nemám moc času a ani čas.Škola mě ždímá jako mokrou houbu.

3.den a už chci jít pryč

Thu, 03 Sep 2009 18:16:15 +0200

Dneska jenom krátce.Bylo to fakt n apalici.Jako včera tady píšu o tom jak s emáte těšit do školy atd...A dneska?bych nejradši vzala dynamit a odpálila jí.Všechny učitelky jsou uplně pošahaný.A ještě k tomu jsme zjistila že zítra a i každý pátek budme celá třída skoro celej den rozdělený na dvě půlky-jako aj a nj ale mi máme imatiku a češtinu.Achhh jo,to zas bude děs.No ataky máme chemii.Jak já nechci.No nejlepší na konec-ajina.Já jí měla dřívtak ráda a byla jsme z naší skupiny fakt dobrá,jenže máme novu učitelku a je to děs.Všichni museli číst nějakje článek no a já jsme přečetla jedno slovo blbě a ona hned mě musí opravoat,hlavně že ostatní nechá bejt.Pak ž enic neumíme atd...A´t si to vyřídí s učitelkou , která nic nenaučila nás a ne nás že jsme s enic nenaučili.Bože už aby byl víkend.Jo a taky prej dneska ří´da - 29.září přijedou němci.achhhhhhhhh jo já to fakt nezvládnu.Nerbudu rozumět a sama budu uset mluvit anglicky.Tak pa nebo se tady rozepíšu ještě o Pasinim-PC a to už byh nikdy neodešla.

Jak zlepšit náladu ze školy

Wed, 02 Sep 2009 17:17:00 +0200

HOdně te´d čtu cizí blogy,jednak pro tože,že sme nemám co psát a jednak pro to ž mě to zajímá.A všude kde jsme se oběvilabylo to samé téma.Škola.A všimla jsme si, ž spousta lidí nechodí ráda do školy.je to ale blbost a především vaše.

Proč?Přeci škola,tedy aspoň 9 let je povynných,tak proč si jí schválně zošklivovat.Když jse to vezme všechno klem a kolem,škole je celkem fajn.A vy se jí musíte naučit mít rádi.Vždycky je přeci se na co těšit.Musíte hlavně myslet pozitivně.Třeba místo aby jste si říkali ja budete zase zítra psát testy a vztekat se,bežte s eučit.To je přeci jasný, že se mi do školy nebude chtít, když nubudu řipravená a budu vědět ž mi na tom záleží. Prostě obětujte hodinku učení a je to.Hned se budete cítit lépe.Dlší věc je, že škola sama o sobě je dobrá věc.J eot místo kde se setkáváte se svými kamarády a celkově s lidmi.JInak by jste se doma nudili.Časem určitě.A navíc každému něco ve škole jde,ale to není důvod, že ho to musí bavit.proto se nezaměřujte na to, co vám jde ale na to co vás baví.Například mě baví chemie,ale moc mi nejde.Ikdyž se jí našprtám, tak prostě často nedotanu jedničku.Proto hned jak se ráno vzbudíte,nevstávejte s pocitem,že musete zase jít a štvát s etam s testama a prostě celej dne je vopruz,ale řekněte si že se těšíte na přátele,na test jste naučení a zrovna ndska budete mít váš oblíbený předmět.Určtě se vám tím zlepší nálada.

No co k dnešku dodat...

Tue, 01 Sep 2009 11:48:53 +0200

KRásný den přeji.Dneska jsme se do školy odcela těšila,no jako těšila ale zároveň jsem byla i trošičku nervozní.Jsem deváťák.Whaaa..to je strašně divnej pocit tohle. Připadala jsme si divně, a ještě k tomu jsme dostávala prvňáčky.Ježiš to ale zní divně. No nic...prostě každej prvnáček má patrona devátáka.Na to jsme se docela těšila..to bylo fajn.Každej sme dali jendomu prvnáčkovi placku aby se vědělo že patří do naší školy.Potom jsme zjistili rozvrh, kterej teda není zrovna dvakrát růžovej a budeme mít jinou angličtinářku,teda jako já nemám s Ajinou problémy,no ale stejně.Prej je hrozná a přísná.Jo a taky jsme dostala dárek z Ameriky ♥ od ....no prostě od jednoho ♥kluka♥.A hádejte co?No jistě..vážně mám pocit, že někteří lidé mě vůbec neznají a jiní jako bych s nimi žila celý život.Z8ložka sEdwardem♥.Ježišjá jsme tak moc mco šťastná.Prostě uplně skvelej první den.

Smysl SB aneb.překopání blogu

Mon, 31 Aug 2009 12:39:25 +0200

Takže se bude na blogu pracovta.Nelíbí se mi vzhled,nelíbí se mi záhlaví s Bellou chci mít něco neutrálního , i když zůstávám twilightholikem♥.No a teď k tomu podstatnému-smysl SB.Byla jsme naivní že když si najdu sb budu mít velkou návštěvnost,spoutu blogových kamarádu atd..Ale opak je pravdou. ožná že ke mě moje sb chodí ale nikdy mi nenapíšou komentář,vždycky jsme to já kdo jim napíše první.A navíc nemám teď čas,a psát jenom obíhám už mě vážně nebaví.Takže sb zruším a některé si dám do oblíbných stránek,páč k těm jdu kdy chci a napíšu podle toho jestli mě něco zaujme nebo ne.Nevím dky to stihnu udělat ale snad brzy.

KOnec

Sun, 30 Aug 2009 18:53:27 +0200

akže zdravím.Vůbec teď nevím co mám dělat.Hodně lidí mi píše jak jsem nafoukaná a píšujenom o sobě.Já si to teda nmyslím ale dbřejakmylsíte.Takž eď přemejšlím o otm že bych t tady sončila,taky bud must smazat sb protože jim jenom píšu obíhám a to je přeci tak špatně.

Tak tedy vážně nevím.Nechce se mi končit,aleprstě když že mám blbej blg tak radši ať není vůbec.

Konec twilight sagy

Fri, 28 Aug 2009 11:32:16 +0200

Zdravím,jedna moudrá duše, co mi včera napsala komentář mi napsala, že bych se měla začít ví c věnovat deníčku a nechqat bít kopírování twilight věcí. A dost jsem o tom přemýšlela amyslím že měla pravdu.Tkaže od teď už tady moc twilightu nebyde...jo sem tam sem něco třeba přidám,ale určo to nebude tolik jako teď.Zaměřím se na moje psaní. Taky bych si chtěla najít víc sb jakou jsou Angee,NoOi atd...To je pozatím asi vše.

_{P.s už je to strašně dávno ale dostala jsem twilight kalendář a tak se vám s tím musím svěřit,protože je uplně skvělej.}

Omluva

Wed, 26 Aug 2009 14:00:19 +0200

Moc se omlouvám ale nějak nestíhám,dneska jsm byla opět u zubařky..jakto opět?No byl ajsem tam včera,dali mi novej oblouk a ouha za hodinu mi vypad zámeček.Takže vážně zábava,takže jsem tam rádno letěla,protože tam byla jenom do půl jedenáctý.Za hodinu jedu s mamčou na výstavu papošků a zejtra hlídám kačenku.Takže vážn nestíhám...promiňte

6.Kapitola

Tue, 25 Aug 2009 11:17:30 +0200

Uběhl delší doba,ve škole se začínalo šuškat,že já a Peter,ale mě osobně to bylo jedno. I dkyž bych možná chtěla aby to byla pravda,ale nebyla. S Peterem jsem trávili skoro všechen můj volný čas,pomáhal mi se uvolnit a být uplně normální. Dokonce se smenou pár lidí ve škole začalo bavit, ale by to zájem jenom z jejich strany,mě osobně vůbec nezajímali. Věci se však za ten měsíc docela změnili. a začínali být divné.

eter byl na matematice jenom jednou od té doby, co k nám přišel pan RAssington, a to v den k dy se Panu Rassingtonovi udělalo nevolno,ačkoli vypadal,že už hodně dlouho nejedl,tudíž z čeho mu mohlo být tak zle,ale prostě z hodiny odešel a pohrozil nám,jestli někdo jen cekne, že ho vyhodí už dnes. Všichni jsme seděli v klidu a Peter se zdál docela uvolněný a v klidu. Ale čím dál častěji se strácel, večery jsme musela trávit sama, a taky chodil méně do školy, samozřejmě mi to potom vynahradil tím, že mě nspustil celé dny z očí.Někdy jsem měla pocit, že i když spím je u mě v pokoji.Jak pošetilé. Peter má dva bratry, on je ale nejstarší. Ten prostřední se jmenuje Justin.Vypadá ovšem starší jak Peter,mohlo by se klidně zdát že je to jeho otec. A pak je tu ten nejmladší,nevím ani jak se pořádně jmenuje,ale všichni mu říkají Terry. Z počátku s mi to zdálo divné, nikdy nemluvil o tom, že by měl bratry. Nikdy nebyli u něj doma, když jsem tam byla a potom najednou tam sou, jako by se nic nedělo. Když jsem na to chtěla zavést řeč, velice rychle změnil téma. Jen jednou mi řekl, že jsou stále na cestách a mají hodně práce. Když jsme s eptala proč nejezdí s nimi, když je nejstarší a Peter mi jen odvětil že má práci tady. Apodíval sena mě s takovou ochranitelskou láskou , až jsme nachvíli uvěřila tomu, že je tu kvůli tomu, aby mě chránil.Tak tohle seudálo v minulém měsíci.

Dneska je úterý,normální všední den,ale hned jak jsme vstala mě popadl divný pcit, že něco není tak, jak má být. Najedl ajsem se rychleji než obvykle a už jsem se chystla otevřít dvěře a přivítat Petera, ten mě jistě uklidní.Jenže Peter nidke,to je divné.Vždycky bez ohldu na to v kolik hodin vykouknu z okna je venku,stojí tam a hledí na mě do okna,usmí vá se. Tak jsem si šla zas sednout a zopakovala jsem si všechnu látku, při tom jsem stále častěji vykukovala z okna. Peter se ale neoběvil.

Ve vzduchu bylo cítit zvláštní napětí, bez Petera jsem se cítila tak slabá. Všechny hodiny ubýhali rychle, bez problému až přišla matika.Pan RAssington vypadal dnes obzvlášť špatně, jako by se sněkým popral. Měl dlouhý šrám přes tvář, jako od nějakého nože,byla to hluboká ráná, kterou neměl začištěnou.Na levou nohu kulhal a snad měl vyrvané i vlasy. Objevovali se mu totiž na hlavě holá místa. Podíval se na místo vedle mě ušklíbl se aněco si potichu zamumlal jen pro sebe. Rozdal nám další testy s tím, že dnes na nás nemá náladu.Když byla hodina u konce podezíravě až výsměšně se na mě podíval a mluvil tak potichu abych to mohla slyšet jen já ,,Moc se sním nekamaraď,už dlouho tu nebude, a pro tebe to bude ještě horší,bude tě to víc bolet" a potom dodal ještě sám pro sebe ,,ty už tu ale taky dlouho nebudeš." Někdy mě to jeho povídání strašilo, ale dneska to bylo až moc děsivé.Co tím myslela že už tu dlouho nebudu? Nezdálo s emi, že by mluvil o škole. POmalu mi to docházelo, a věděla jsem, že až najdu Petera, už t přede mmnou nezatají.Přeci mi nemůže pořád lhát. čekala jsem, že se Peter objeví na chodbě,přeci bylo po matematice,ale nidky jsem ho neviděla.Tak jsem vynechala oběd a šla jsem k Peterovi domů.Zvonila jsem dlouho, než mi přišla otevřít jeho máma. Vysvětlila jsem jí, že Pete nebyl ve škole a že bych s ním potřebovala mluvit. Jeho máma mi neklidně odpověděla, že tu není a musí řešit naléhavou věc i s jeho bratry. Popadla mě panika,co když se už nevrátí,co budu dělat?

Jako kdyby všichni od nich z rodiny uměli číst myšlenky,Peterova máma se najednou tvářila až moc klidně a dodala,,Neboj se on se vrátí, a až přijde ča, všechno ti poví.Teď jsi jdi domů odpočinout,až se vrátí pošlu ho za tebou." byla jsem z celého de tak zamtená,že jsem nedokázala normálně myslet a představovala jsem si samé nesmysly a ani nevím proč vždycky se tam oběvil Peter s jeho bratry a Pan RAssington,jak směšné. Musela jsem se sama sobě smát.Až když mi to všechno vysvětlil, tak jsem se nesmála, kdybych to jen věděla dřív, než se to všechno stalo.Možá bych dokázaa pomoct,dokázala bych zachránit ten život.Možná...

New moon picy

Mon, 24 Aug 2009 13:59:32 +0200

Peter and Ashley

Mon, 24 Aug 2009 12:19:49 +0200

Máte tu animku k mému příběhu který bude napsát už zítradalší díl)

Prázdniny

Mon, 24 Aug 2009 08:31:59 +0200

Dobré ráno už to jsem píšu asi po třetí ale tentokrát vás neošidím.Měla jsem se vžně suuuper.Akde že jsem to vlastně byla?Na chaloupce,která leží na vysočině..bližší adresu uvádět nebudu...ještě za mnou přijedete :-)

No a tak jsem tam prostě byla a makala.TEda jako fakt to bylo někdy hrozný,musela jsem makat 8 hodin .No tak to jsem si potom jenom lehla a hned jsem spala.

No taky tam bylo hodně koupání u kamojdy,procházky s Nelynkou♥(bernardým kterej se skoro nedá zvládnout) a Adélkou(malinkej jorkšíráček).POtom jsem byla tejden u mojí BF Míši-SEmena(to neřežte prostě přezdívka).No tam to bylo taky super isce se teda občas naštvala, lae tak co nikdo nejsme dokonalý.Za to z jejístaršísestry fakt nemůžu výro že ,,jednou zaplatíš za tu tvojí vybýravost..........jen počkej až budeš muset chodit nahá,protože nebudou prodávat to co ty budeš chtít" tak z toho jsem chcípala smíchy,ještě že mi neviděla do obličeje.Byla to prostě prdel.NO potoj jsem byla ještě tejden na chaloupce-dělali jsme okna na náves.Takže jsem 8 hodin opalovala okna-auta se zastavovali a troubili, no prostě´fakt supr XD nO A teďkons byla Semen u nás tejden...takže jsme jí hledala oblečení a myslím , že bych se mohla život něčím s modou,ale už to bylo únavný.No a tak to je asi všechno.A prosím zlato co milujete a pohybujete se okolo twilight sagy napištemi co je novýho v Newmoon páč já jsem už trochu mimo.Děkuju

Oficiální zpráva

Sun, 23 Aug 2009 20:01:55 +0200

Takže ano,už jste na točekali.Oficiálně oznamuji jsem ZPĚT.Zítra ráno,teda až se prstě budím napíšu jakjse se měla užasně atd...Prostě co jsem všechno dělala atak no.stýskalo se mi hrozně moc..každej den sem to tu sicxe sledovala ale i tak to bylo málo.Pro dnešek stačí zítra vynahradím.:-*

měsíc bez vás...měsíc na nic

Mon, 17 Aug 2009 07:24:46 +0200

Dobré ráno moje lásky.Takže sem zpět a to dočista jiná.To vám ale napíšu trošičku později.Měla jsem se báječně a prostě vše bylo super(až na tu práci)Stýskalose mi po vás. Jinak tenhle tejden tu ještě nejsem na 100% protože je tu u mě moje BF z chaloupky a budem nakupovat a nakupovat takže super tejden.Chybělijste mi a snad stihnu dneska oběhnout.

P.s nadpis nic neznamená :-*

5.Kapitola

Sat, 18 Jul 2009 07:25:00 +0200

Seděli jsme před naším domem a kábosili.Tedy on mluvil a já poslouchala.Něměla jsem náladu vyprávět mu o mém životě. A navíc mě vcí zajímal ten jeho, než ten můj. Vyprávěl mi o tam, jaké to bylo v Nepálu, jak tam často neměli ani se čím umít. No já bych to tam asi nevydržela. TAky jsem s ezajímala o jeho kamarády.Prý žádné velké kamarády nepotkal a je spíš samotářský tip. ČAS s ním plynul tak rychle a bezstarostně, že když mi řekl že bychom měli jít nechápavě jsem se podívala na hodink. Za půl hodiny musíme být ve škole, což já stíhám tak tak. Musela jsem si dojít dovnitř pro věci a tak jsem Petera pozvala dál, ale on jen odvětil, že rán počká tady, na čerstvém vzduchu. V podstatě jsem byla ráda, že nechtěl jít dovnitř.Určutě by si všimnlu, že náš dům není zrovna pro střední třídu obyvatel, a taky asi není normální mít doma spostu služebnictva.

Jen jsme se kvůli němu cítila trochu proviněle,protože celou dobu vedl spíš monolog než dialog,ale zatím se nezdál být nijak zvlášť rozčarovaný.

Do školy jsem přišli překvapivě brzy.No kdoby nepřišel brzy, když jsem musela skoro klust vedle jeho dlouhých kroků. Pro změnu se mě trochu vyptával on, ale na témata o kterých jsme mohla mluvit. První hodina byla chemie. Zase jsme opakoval! Copak tohle už nikdy neskoní? Peter se taky zdál, že tuhle látku si nepotřebuje osvěžit. Ale pořád si něco čmáral na papír. ,,To si píšeš všechno co učitel řekne, anebo píšeš knížku?" Byla jsem prostě upřímně zvědavá. ,,Ani jedno, ale knížku...dobrý nápad.No já kreslím." ,,Kreslíš?ukaž mi to." nejdříve nechtěl, ale potom mi to ukázal, byla to nádhera." NA papíře byla namalovaná baletka, jak upadla a drží se za nohu v baletním studiu. všechno bylo tak perfektně propracované do nejmenšího detailu.Nevím proč ale ta scéna mi byla až moc povdomá. ,,Páni, to je nádhera.A proč zrovna baletka?" ,, No protože jsi mi vyprávěla o tam jak jsi v mládi musel achodit na balet." Díval jse mi do očí, jako kdybych zapoměla že existuju. ,,Vážně, no vidíš a já už jsem to zapoměla." ,,Rád bych věděl na co myslíš." Věř mi, radši nechtěj. Kdyby si viděl jak si tě představuju ty všechny scény.Ne nechtěj. A v tom zazvonilo. Peter se vytratil velice rychle a před tím než byl bryč mijen řekl ,,uvidíme se".No jistě proč by sme se neviděli, vždyť máme všechny hodiny společné. Ale než jsem stihla něco říct vypaři se jako pára nad hrncem. Tak jsemsi teda pustila do mp3 Paramore , a šla se přemístit na další hodiny. Možná jsem to čekala, ale když jsem přišla do třídy, Peter tam nebyl. Zase se mě chytil ten divný pocit prázdnoty. Ale uklidňovala jsem se, že je přeci jenom přestávka, a tak si třeba jenom odskočil a určitě to do hodiny stihne. Ale nestihnul.Přemýtala jsem o tom, že mi řekl, ž e se uvidíme. No aspoň vím jistě, že se nestěhuje, nebo tak něco. A že ho ještě někdy uvidím, ale kdy? No to je ale teď jedno.nesmým se podat svému pocitu prázdnoty.Musím být silnější a navíc máme matematiku s novým učitelem.

Byl bledý a hodně vyhublý, jmenoval se RAssington.A jako milé přivítání nám hned dal opakovací test na celou hodinu. Vůbec se mi nezdálo, že by zrovna tenhle chlap měl rád děti, vypadal jako zombie co už dlouho nemělo svou potravu.Hluboké vrásky brázdili jeho obliček a oči měl tak zapdlé, že mu skoro až nebyli vidět.Chvílemi vypadal jako slepý.Ale uměl si zjednat pořádek, všichni v jeho hodině mlčely.Dokonce to ypadalo, že s eho báli.NO aspoň, si můžu bejt jistá, že semnou 99% mých spolužáku nepostoupí do vyššího ročníku kvůli matmatice. Jak potěšující. PAn Rassington ten test ztihl opravit ještě před zazvoněním. Skoro všichni měli za 5.J8 za 1- kvůli tomu, že jsem moc roztahovala písmo, což mi přišlo trochu nefér, ale jinak jsem měla nejlepší práci a co víc su můžu přát. Když se ke mně pan Rassington nakláněl, vypadalo to jako by mě chtěl kousnout, jako by ho vábila moje krev. Byl to tak zvláštní pocit. Ale dva kluci vzadu ve třídě si něco začali šeptat a tak si mě Rassington přestal všímat a začal se věnovat jejich zápisu poznámek.

PO hodině, která mi bez Petera připadala tak dlouhá jsem šla na Angličtinu.Už tam seděl.srdce mi poskočilo radostí, jako by se znovu rozběhlo. Byl to tak hezký pocit vidět ho, ale on se neusmíval.Měla jsem však pocit, že se mu ulevilo, když mě vidí. ,,Kam jsi se stratil, propásl si jedinečnou možnost zazářit v matematice.Mémo nového učitele a popravdě vypoadá jako zombie." při tom posledním slovu jsem se až trošku histericky zasmála, ale Peterovi to moc vtipné nepřišlo. ,,Zombie, vážně?" Jeho ton zněl až přehnaně ustaraně. ,,Prosím tě, to byl jenom vtip." ,,Jasně." Takže jsem radši přešla na jíné téma. ,,TAk kde jsi teda byl?" ,,ehm....osobní záležitosti." ,,Aha,jasně nechceš o otm mluvit, promiň." NAklonil se ke mě tak blízko, že nás od sebe dělilo jen pár milimetrů.díval se mi upřeně do očí.a jeho oči byli ustarané, vypadal anjednou o několik let starší. ,,Ani nevíš, jak rád bych ti řekl, co jsem dělal,ale věř mi že bys to nechtěla vědět.Prosím." ,,JAsně chápu, nedělej si s tím starosti." Nevěděla jsem sice co dělal ale ikdyž mě to moc zajímalo nechala jsem to být. Zase se uvolnil, ale jeho oči zůstavali pořád ve střehu.

Kdybych v té době věděla, co dělal asi bych už vedle něj nevidržela jen tak sedět, vlastně bych ho nenechlaa aby tam šel samotný.3la bych tomu čelit tváří v tvář spolu s ním po boku.

Budu shoppovat za discontní ceny

Fri, 17 Jul 2009 13:11:41 +0200

Právě jsem dopsala 5.kapitolu zveřejní s evám tu zítra v 7:25 minut . TAkže se máte an co těšit, možná že od kámošky ještě něco napíšu, ale nezaručuji. NO jinak odjíždím na chaloupku,dneska mám amka narozky, takže jsem pekla dort atd..Ale mco s emi to nepovedlo, protože nestuhnul.To je la ejend. Budu pryč 4 tejdny, což je velice dlouhá doby. Aspoň si v klidu promylsím další kapitoli.No a jinak choďte a pište mi. Nebudu pozastavovat ale

SB prosím nepište mi že si mě mažete, protože já vám asi nestihnu napsat že tu nebudu.

A jinak ještě asi i ten 5.týden tu nebudu protože přijede BF do Prahy takže budem shoppovat

4.Kapitola

Fri, 17 Jul 2009 08:08:27 +0200

Zatímco on postavil kolo na stojánek před náš dům, já jsem si stoupla na první schod, abych Peterovi mohla vidět do očí. Stále jsem nevěděla co budu dělat. Nevím jak je to možné, ale jednu chvilku to vypadalo, jako kdyby mi rozumněl, věděl z čeho mám obavy. Díval jse mi do očí a já jsem se v těch jeho mále utopila, měl je neskutečně hluboké.Skoro jako kdyby ste se potápěli na nejhlubším místě océanu, ale mě to pořád nestačilo.

Po chvilce se zasmál ,, Dnes už bych měl jít domů, máma na mě čeká se slavnostní večeří" To slovo slavnostní vyslovil skoro až opovržlivě. A ja nevím proč, ale najednou to ze mě vypadlo. ,,Nechoď ještě" Naklonil hlavu na stranu, jako bych řekla něco, co nepředvídal pak se nepřítomně usmál. ,, Vážně už musím jít" ,, Uvidíme se zítra?" ,,Jistě,sedíme spolu v lavici" Teď to byl skoro hysterický smých. Zvedl ruku, jako by se ctěl dotknout mých vlasů, ale v poslední vteřině sito rozmyslel a ase ji stáhl, zaklepal při tom hlavou ze strany na stranu. Asi aby se uklidnil. ,,Tak zítra". Ani se neohlédnul, a byl pryč. Vážně na ńěm bylo něco divného. Zmizel tak rychle, stejně jako dneska s tím místem v jídelně. Nezdálo se mi, že by v nepálu měli nejrychlejší běžce světa. Otomhle bych mohla přemýšlet roky, dokuď by se neukázel Peter před naším domem, ale začalo pršet, takže jse musela jít domů.

Jak jinak doma byla jenom služebná a kuchařka. Neměla jsem sílu nějak se s nimi vybavovat, prostě jsem šla horu. rovnou do svého "druhého" pokoje. Nejdřív jsem nevěděla co dělat. Ve škole ještě nedělám nic, co bych neuměla. Teď budeme měsíc opakovat, jako by si to ty paka nějak připoměli. Spát se mi rozhodně nechtělo.Pokoj jsem měl uklizenej, a číst. Nebylo co, do knihovny jsem ještě nešla, a tak jsem tam chvíli seděla na pohovce a přemýtalao celém dnu.Taky jsem mysella na to, že jsem se už dlouho nedostala do mého "druhého" světa, ale možná, že je to dobře, protože jsem si našla kamaráda. Ha. Jak divně to zní, kamráda. Já k němu ale cítím něco víc. I když ho neznám ani celý den. s normálnímí lidmi jsem se idky neseznámila tak rychle. Znamená to snad, že peter není normální? Ale co by potom byl? Nadpřirozená bytost, někdo kdo přišel z minulosti, nebo budouscnosti? To je přeci blbost. NO ikyž... Nechala jsem svojí mysl ať jse provětrá. Tak jsem nazývyla, když jsem bezmyšlenkovitě o něčem přemýšlela. Lehla jsem si na postel a zavřela oči. Přemítala o tom odkud a z jaké doby by mohl být. Crrr.Crrr. Ze nění ně probudil ten pitomej telefon, jak já nesnáším techniku. Jestli to bude zase někdo od telefoniky, aby mi nabídl lepší tarif, tak využiju(ač nerade)tatínka, a telefonika prostě skrachuje, nebo co se sní stane. Je mi to jedno. nejdřív jsem to nechtěla zvednout,ale co když je to... ,,Prosím" Hlas se mi klepal nedočkavostí. ,, Ehm, ahoj,Tady Peter.Jen jsem .... no..." nechtěla jsem aby hned zavěsil a očividně nevěděl co říct, takže jsem se ho musela na něcozeptat. ,, No tak jaká byla sváteční večeře?" ,, No, asi dobrá,víš já jsem neměl nějak hlad." ,, A to tvojí mámě nevadí?Když ses tím tak vařila?" ,,Ne, já mám ještě dva bratry, a ty se o to bez starosti postaraly." ,, Páni dva brytry, a jsou straší nebo..." ,, Jo, starší.Víš říkal jsem si, mohl bych tě zítra vyzvednout před tvým domem?" Tak na tohle jsem věděla odpověď aodpověděla jsem bez přemýšlení. ,, Jasně".Z jeho hlasu byla najedou cítit úleva. ,, TAk dobře, budu se těšit." ,,Já taky." Zavěsil první, asi proto že já bych byla schopna poslouchat jenom jak dýchá. Bože, já jsem se zbláznila, anebo zamilovala, ale je to vlastně cizíkluk. Ach jo, aspoň že je normální. Nějak mi přijde, že se k sobě hodíme.

Musela sem si z těch všech informací a nových věcí co se na mě valili dát ledovou sprchu. Když už jsem byl apod vodou, tak jsem si umila i hlavu. Při mém štěstí bych ráno zaspala, a pak by Peter musel koukat celý den na mojí mastnou hlavu. No tak to určitě nechci. Bylo brzy, ale mě už se nechtělo nic dělat, tak jsem si řekla, že půjdu spát.Aspoň se zítra probudím brzy, a kdybych přeci jenom zaspala tak jem si ještě nařídila dva budíky.

Vstávala jsem v 5:20 takže velmi brzy. Ale cítila jsem se dokonale svěží, jako bych spala do dvanácti. Oblékla jsem s, dneska asi po prvé, co jsem se podívaa na to, co jsi beru. Ale stejně jsem si vzala úzké džíny, tričko a košily, ale všechno bylo čerstvě vyprané. Pak jsem si šla vyčistit zuby, učesat si vlasy(nechala jsem si je rospuštěné). A byla sem připravená.Vrátila jsem se tedy do pokoje a šla roztáhnout roletu, abych viděla jestli svítí sluníčko, a nebo prší. dvě věci mě překvapili, ta první, méně zarážející byla, že byla naprosto modrá obloha, bez jediného mráčku a ta druhá, na schodech seděl Peter a nevzrušeně si četl. On sna dnai nespý,pomyslela jsem si, ale hned jsem na svojí podrážděnost zapoměla, a místo ní mě popadlo vzrušení, ž ho zase vidím. V kuhyni jsem si vzala šálek horké kávy, kdyby mě přeci jenom popadla únava, a šla jsem si sednou k němu na schody. I při zvuku domovních dveří nevzhlédl. ,,Ahoj, nevstáváš nějak brzy?" Odložil knížku a zadíval se na mě. ,, Já, ne to spíš ty ?" Obličej mi rozzářil úsměv. ,, Co to čteš?" ,,Pořád to samý, něja to nedokážu pochopit, je to román. nechápu co tyholky na těch kladnejch hrdinech mají. Jsou pořád pozorní, usměvaví, čekají na tebe bez přestávky." ,,No, al ety jsi taky takovej kladnej hrdina, se na sebe podívej hezkej, co čeká na holku nevím jak dlouho před domem." Já jsem se sice pořád usmívala, ale on už se neusmíval, zase nad nečím přemýšlel. ,,Ale já nejsem kladnej hrdina, věř mi." ,,A já nejsem ta pohádková princezna, takže jse si kvit." Už se uklidnil, a po tváři se mu rozlil úsměv.,, NO asi jo."

Být s ním bylo tak lechké, nemusela jsem nad ničím přemýšlet,myslím nad tím jak sedím, jak vypadám, jestli něco nevhodně neřeknu. Bylo to jako by byl můj bratr, můj nejmilejší přítel.

Kdybych v téhle době věděla, že budu muset žít bez něj,nidky bych to nedpustila.

3.Kapitola

Thu, 16 Jul 2009 18:26:14 +0200

Před poslední hodinou, kterou sjem měli jako jedinou z lecého týdne každý jinou, sem se Petera zbavila. To snad není možný. Cítila jsem se bez něj nějak divně. Nejdřívejsem si nechtěla připustit, že je to kvůli tomu, že tu není. Ale jo je to tak. Snad se mi po něm stýska, nebo co. Bože, já jsem ale dopadla. Cítím s strašně.Teď vlastně už ze dvou důvodů.Tak za prvé:jak se mi za jeden pitomej den může začít stýskat po člověku, kterej je zjevně na jiný vlně, než jsem já a navíc je to kluk.Mě přeci nikdy kluci nezajímaly. Možná proto, že všichni byli ti velcí borci, nebo co.

A za druhé: vždyť jsem od ně pryč asi 15 minut. To přeci není možný. Za těch pár vět, co jsme spolu prohodili. Asi se nechám "tatínkem" objednat k ´psychologovi.

Nemohla jsem se ve třídě soustředit,ještě že jsme měli jenom fyziku. Pro jiné nepředstavitelný předmět, co ho nikdo nemá rád. Ale mě fyzika nvadí.dokonce by se dalo říct, že jí mám ráda. Možná je to proto, že když se jí musím dlouho učit, už se nemusím soustředit na další, někdy až zbytečný věci okolo mě. Taže fyzika uběhla i přes ten divný pocit rychle. Na obědě jsem ho hledala ve frontě, ale nebyl tam. Ani nikde neseděl. Moje místo bylo pochopitelně volné. Zaplatila jsem si zeleninový salát a šla si sedou. Byla jsem si jistá, že tam nikdo nseděl. A ve vteřině, co jsem se vyhýbala velkým obloukem hejnu rostleskávaček tam seděl. TO už mám vážně i halucinace, nebo co?

,,Jak jsi se tu vzal?" ptala jsem se uplně vykolejená(možná i z toho že ho zase vidím,ulevilo se mi.) ,,Přišel jsem těmihle dveřmi, zaplatil si oběd a sednul si sem,copak sem vede ještě jiný vchod?" Nechápavě se na mě usmál. ,, Haha" zasmála jsem se sarkasticky,ale on si toho nevšímal. ,, Mylsím tím, že sem se na tohle místo podívala a ty jsi tu nebyl pak sem se podívala znovu a ty už jsi tu seděl" Asi sem vážně zírala jako pitomec, protže kvůli mému výrazu přestal žvýkat. ,, J.j.jess, já jsem tu seděl celou dobu, neuhodila jsi se do hlavy, kd.d.d.dyž jsi mě p.p.p.p.řejela?" Snažil jse zamaskovat mojí otázku to bylo jasné, jako facka. Tak jsem to nechala být.,, A vůbec proč sedíš zrovna tady?" ,, J.j.j.e to zaká.z.z.z.ané?" Bože ať už jse neusmívá, nebyla jsem schopná se soustředit. ,, Ne, ale zrovna tady?" Vážně jsem byla dneska nějaká podrážděná, to asi dělalo to sluníčko, co jsem tak dlouho neviděla. Bylo období dešťů a celodenní sluníčko je zázrak. ,,P.p.p.okud vím, tak jsem tu s.s.s.eděl první!" ,,JO, ale tohle je moje místo.Od prvního dne co jsem sem nastoupila, tu vždycky sedím. SAma!" ,,M.m.m.ám odejít?" ,, Ne, nechoď, je to příjemný s někým mluvit u oběda, a vlastně celý den." Už jsem se o tomhle tématu nechtěla víc bavit. Cítila jsem, že každý negatismus, co k němu vysílám, mu ubližuje. A tak jem se radši soustředila na jiné téma k hovoru. ,, Víš jsem jenom zvědavá,takže odkuď jsi? samozřejmě jestli tě ruším od oběda, anebo nechceš odpovídat, tak..." ,, N.n.n.e, já si s tebou r.r.rád povíd..d.dám." Mluvili jsme spolu asi 10 minut dohromady za celý den, a onsi smnou rád povídá? Nechápu. ,, M.m.m.oje matka mě porodila v Nepálu.." Až mi při tom slově zaskočilo.K sakru co dělá člověk co žil v Nepálu tady? ,, No ale teď tam vypukli nepokoje a můj t.t.t.áta...no on ... z.z.zab.... " Aha, no promiň to je mi líto, o tom nemusíš mluvit." ,, Díky, v.v.víš je to pro mě hodně čerstvá záležitost." ,, Ani nevíš jak moc to chápu, když jsem byla malá ztratila jsemmojí mámu.No myslím, že by se mohli mluvit o něčem veselejším ne?" ,,J.j.j.asně" přitakal mi. Takže jsem pokračovala ve výslechu. ,, No a co jsi dělal v Nepálu, a proč zrovna tvoji rodiče byly v Nepálu?" Chvíli přemýšlel,už jsem se myslela, že jsem ho urazila, nebo co, ale pak , jako by s eprobral ze svého snění. ,, Jsou tam vážně špatné podmínky pro život, a moji rodiče tam vedli školu. TEdy moje matka, můj otec zařizoval od sponzorů a různých organizací jídlo a vše co bylo potřeba." ,, Páni, tak to jsi měl zajímavé dětství, a chodil ji tam do školy?" ,,Jasně, ale v naší škole se učila Angličtina, což byla jediná výhoda, moji rodiče chtěli přiipravit tyhle děti do Evropy.Samozřejmě, že se tam z nich moc nedostalo, ale kdo ano, už se nidky nevrátil.Neměl důvod. I když mi bychom se chtěli vrátit, tedy máma." ,, Takže ty už tam nechceš?" ,,Ne!" No čekala jsem na delší odpověď a ne jenom ne. ,, A proč?" Bože jak se to chovám. ,, promiň já... nechápu kde seve mě bere ta drzost takle s etě vyptávat.Já.. ,, Ne to je v pohodě" odvětil. ,, Proč? no protože jsem tady našel bezva kamarádku." a mrknul na mě. Ach bože, vážně je tak hezkej, anebo si ho jen tak představuju. Jo je pravda, že má rozcuchanej účes, a ty brejle nejsou zrovna in. Ale prostě má svojekouzlo. ,, NO myslím že bychom měli jít , než nás od tud vyženou uklízečky" Němě sem naněj zírala, možná i s otebřenou pusou. ,, Jasně, tak jdem, A kde ty vlastně bydlíš?" Dneska jsem byla tak zvědavá. ,, Tady kousek, proto chodím pěšky, máma mi nechtěla kupovat auto, a tak hledala dům blízko školy." ,, No to dává smysl." Peter se zastavil, ale já sjem to spozorovala až za pár vteřin, takže jsem se k němu musela vracet. ,, K..k...k.klidně mě můžeš odmítnout, ale říkal jsem si, že bych tě třeba doprovodl domů.Samozřejmě můžeš říct, že na tebe za rohem čeká tvůj přítel, nebo tak něco" ,, No to asi nemůžu, protože žádného nemám a navíc aspoň jsi budu jistá, že tě nesrazí další kolo." Zasmáli jsme se mojí logice a vydali jsme se k našemu domu. Celou dobu mi vyprávěl o životě v Nepálu, a dokonce se galantně nabídl, že mi pomůže vést kolo, za což jsem byla ostatně vděčná. Jelikož přede mnou stálo dilema.Povat ho knám anebo ho nechat jen tak odejít. Tak za prvé se v těchto věcech absolutně nevyznám, a potom toho kluka znám 9 hodiň a zvala bych ho do baráku, a třeba by si to špatně vyložil, ale nechta ho jít. Bude semi po něm zase stýskat? Určitě, a jak to potom celý zbytek dne vydržím.