na Blog.cz

Uběhl delší doba,ve škole se začínalo šuškat,že já a Peter,ale mě osobně to bylo jedno. I dkyž bych možná chtěla aby to byla pravda,ale nebyla. S Peterem jsem trávili skoro všechen můj volný čas,pomáhal mi se uvolnit a být uplně normální. Dokonce se smenou pár lidí ve škole začalo bavit, ale by to zájem jenom z jejich strany,mě osobně vůbec nezajímali. Věci se však za ten měsíc docela změnili. a začínali být divné.

eter byl na matematice jenom jednou od té doby, co k nám přišel pan RAssington, a to v den k dy se Panu Rassingtonovi udělalo nevolno,ačkoli vypadal,že už hodně dlouho nejedl,tudíž z čeho mu mohlo být tak zle,ale prostě z hodiny odešel a pohrozil nám,jestli někdo jen cekne, že ho vyhodí už dnes. Všichni jsme seděli v klidu a Peter se zdál docela uvolněný a v klidu. Ale čím dál častěji se strácel, večery jsme musela trávit sama, a taky chodil méně do školy, samozřejmě mi to potom vynahradil tím, že mě nspustil celé dny z očí.Někdy jsem měla pocit, že i když spím je u mě v pokoji.Jak pošetilé. Peter má dva bratry, on je ale nejstarší. Ten prostřední se jmenuje Justin.Vypadá ovšem starší jak Peter,mohlo by se klidně zdát že je to jeho otec. A pak je tu ten nejmladší,nevím ani jak se pořádně jmenuje,ale všichni mu říkají Terry. Z počátku s mi to zdálo divné, nikdy nemluvil o tom, že by měl bratry. Nikdy nebyli u něj doma, když jsem tam byla a potom najednou tam sou, jako by se nic nedělo. Když jsem na to chtěla zavést řeč, velice rychle změnil téma. Jen jednou mi řekl, že jsou stále na cestách a mají hodně práce. Když jsme s eptala proč nejezdí s nimi, když je nejstarší a Peter mi jen odvětil že má práci tady. Apodíval sena mě s takovou ochranitelskou láskou , až jsme nachvíli uvěřila tomu, že je tu kvůli tomu, aby mě chránil.Tak tohle seudálo v minulém měsíci.

Dneska je úterý,normální všední den,ale hned jak jsme vstala mě popadl divný pcit, že něco není tak, jak má být. Najedl ajsem se rychleji než obvykle a už jsem se chystla otevřít dvěře a přivítat Petera, ten mě jistě uklidní.Jenže Peter nidke,to je divné.Vždycky bez ohldu na to v kolik hodin vykouknu z okna je venku,stojí tam a hledí na mě do okna,usmí vá se. Tak jsem si šla zas sednout a zopakovala jsem si všechnu látku, při tom jsem stále častěji vykukovala z okna. Peter se ale neoběvil.

Ve vzduchu bylo cítit zvláštní napětí, bez Petera jsem se cítila tak slabá. Všechny hodiny ubýhali rychle, bez problému až přišla matika.Pan RAssington vypadal dnes obzvlášť špatně, jako by se sněkým popral. Měl dlouhý šrám přes tvář, jako od nějakého nože,byla to hluboká ráná, kterou neměl začištěnou.Na levou nohu kulhal a snad měl vyrvané i vlasy. Objevovali se mu totiž na hlavě holá místa. Podíval se na místo vedle mě ušklíbl se aněco si potichu zamumlal jen pro sebe. Rozdal nám další testy s tím, že dnes na nás nemá náladu.Když byla hodina u konce podezíravě až výsměšně se na mě podíval a mluvil tak potichu abych to mohla slyšet jen já ,,Moc se sním nekamaraď,už dlouho tu nebude, a pro tebe to bude ještě horší,bude tě to víc bolet" a potom dodal ještě sám pro sebe ,,ty už tu ale taky dlouho nebudeš." Někdy mě to jeho povídání strašilo, ale dneska to bylo až moc děsivé.Co tím myslela že už tu dlouho nebudu? Nezdálo s emi, že by mluvil o škole. POmalu mi to docházelo, a věděla jsem, že až najdu Petera, už t přede mmnou nezatají.Přeci mi nemůže pořád lhát. čekala jsem, že se Peter objeví na chodbě,přeci bylo po matematice,ale nidky jsem ho neviděla.Tak jsem vynechala oběd a šla jsem k Peterovi domů.Zvonila jsem dlouho, než mi přišla otevřít jeho máma. Vysvětlila jsem jí, že Pete nebyl ve škole a že bych s ním potřebovala mluvit. Jeho máma mi neklidně odpověděla, že tu není a musí řešit naléhavou věc i s jeho bratry. Popadla mě panika,co když se už nevrátí,co budu dělat?

Jako kdyby všichni od nich z rodiny uměli číst myšlenky,Peterova máma se najednou tvářila až moc klidně a dodala,,Neboj se on se vrátí, a až přijde ča, všechno ti poví.Teď jsi jdi domů odpočinout,až se vrátí pošlu ho za tebou." byla jsem z celého de tak zamtená,že jsem nedokázala normálně myslet a představovala jsem si samé nesmysly a ani nevím proč vždycky se tam oběvil Peter s jeho bratry a Pan RAssington,jak směšné. Musela jsem se sama sobě smát.Až když mi to všechno vysvětlil, tak jsem se nesmála, kdybych to jen věděla dřív, než se to všechno stalo.Možá bych dokázaa pomoct,dokázala bych zachránit ten život.Možná...